Josef Dobrovský (17. 8. 1753 – 6. 1. 1829) je nazýván patriarchou českého národního obrození, zakladatelem slavistiky a největším českým osvícenským vědcem. Jeho dílo bylo ze začátku věnováno biblické kritice. Věnoval se rovněž době husitské, starým rukopisům i církevním polemikám a recenzoval tehdejší literaturu. Nejdůležitějšími díly Josefa Dobrovského jsou literárněhistorická příručka o dějinách českého jazyka a literatury z roku 1792 a kniha české gramatiky z roku 1809. Dalším významným dílem je dvousvazkový německo-český slovník.

Dobrovský, který byl znám pro svou vědeckou poctivost, se podílel i na založení Národního muzea v Praze. Stavěl se třeba proti pravosti Rukopisu zelenohorského, což mu u mnoha tehdejších vlastenců vyneslo kritiku. To je jeden z jeho odkazů. Život národa nemá stát na nějakých mýtech a už vůbec ne na podvodu. Zdravý a dospělý národ to nepotřebuje. Právě proto je jeho odkaz trvalý a není závislý na žádné dobové módě.

Zajímavostí je, že "modrý abbé" byl pokrevně spřízněn s rodinou ministra Hermana.